Drákulka a její majitelka se myslím hledaly až se našly. Byla to tak trochu náhoda. Já měla štěňátka a v Budějovicích se zrovna konaly závody na něž se sjelo spousta agiliťáků. Mezi nimi i Drákulky budoucí panička ( to to ovšem ještě ani jedna netušila). Zajela se podívat a bylo vše jasné. Drákulka byla opravdu největší drak z vrhu a nutno říci že jí to zůstalo. I když si dnes její panička Evča neustále stěžuje, jaký je to poděs, jsem nucena jí připomínat, že právě proto si ji vybrala:)) Na druhou stranu je (možná díky časné kastraci) tak trochu dětinská a stále neskonale hravá. Dráča měla původně být pro paničku i partnerkou na výstavy. Bohužel, pár dní po odběru jí napadl kokršpaněl a rozdrtil jí čelist. Následovalo několik operací a dlouhodobá léčba, díky čemuž zůstala deformovaná čelist a pocuchaný imunitní systém. Ovšem Dráča se svou nezdolnou energií nezanevřela ani na psy, ani na lidi a spolu se svou paničkou se dali do výcviku. Eva už se starším psem dokázala své výborné výcvikářské schopnosti a u Drákulky je uplanila také. I když se momentálně panička věnuje hlavně své malé dcerce Rózce, hafani se nenudí. Bohužel,léčba nezůstala bez následků a dnes se Dráča již sportu aktivně věnovat nemůže. A tak Evo díky za práci a tvou pomoc ostatním majitelům při výstavách a výcviku. Jsem moc ráda, že mám kam posílat pražské majitele štěňátek a ty jsi vždy ochotná fundovaně poradit a pomoci. Každopádně fotografie jsou pro oko chovatele bearded collií možná poněkud výstřední, ale bezesporu inspirující.
