Byla krásná už když se narodila. Měla nádhernou barvu, která ji vydržela po celý život, a spolu s mírně zasněným výrazem jí dávala tak trošku éterický vzhled. Osud tomu chtěl, že se setkala s paničkou s níž tvořila naprosto úžasně sehranou dvojici. Málokterý pes se vryl natolik do paměti širokého spektra beardedkářů i nebeardedkářů. Natrvalo se zapsala do dějin našeho chovu ve chvíli, kdy se stala nejkrásnější fenou speciální výstavy 2003. Do této doby se žádnému plavému jedinci nepodařilo nijak výrazně uspět na výstavách. Ovšem výstavy byly druhořadé. Naplno se věnovala agility a tanci se psem. Právě ve chvíli, kdy začali dosahovat výrazných úspěchů zasáhla nemoc, která k šoku všech zúčastněných zkrátila život této mimořádné fenky na pouhé tři roky. Ještě 7 dní před svou smrtí startovala na velkých závodech. Snad ještě více líto mi je její mladé velitelky, ale bohužel, takový je život. Každopadně po Dlouhovlásce (Daizy) zůstane nejen hodně vzpomínajících lidí, ale hlavně její obrovská zásluha na nebývalém zájmu nových majitelů štěňátek o plavou barvu. Mé díky patří Mirce, která se své fence naplno věnovala, hodně s ní dokázala a nakonec našla odvahu ukončit její trápení, když už nebyla obsolutně žádná šance na uzdravení.
