Beardedky mne doprovází již 20 let (od roku 1991) a mohu zodpovědně říci, že jsou bez diskuze mým osudovým plemenem. Dnes jsme druhou nejstarší aktivní chovatelskou stanicí u nás, ale s naším zhruba jedním vrhem ročně jsme oproti jiným chovatelům dorazili teprve kousek za půlku abecedy. Na tomhle rozhodně nehodlám nic měnit, protože štěňátka si chci užít, což pro mě není stav, kdy ještě neuschy pelíšky po jednom vrhu a já už připravuji bednu pro další partu novorozenců.

V roce 2002 se nám povedlo, po velkých peripetiích, dovézt první pár portugalských vodních psů a založit tak chov tohoto prima plemene ve východní Evropě. Odchovali jsme dva úspěšné vrhy (Šampion - šampionů, Intch., šampionáty mnoha zemí atd.), ale pak jsem došli k závěru, že pořádně se dá dělat jedno plemeno a volba byla jasná. Přestože jsou "porti" tím nejbáječnějším rodinným psem, vousatky prostě vyhrály. I když se doma vždy vyskytuje nějaký ten hafan jiného plemene na můj oblíbený " služebáček " (rozumějte sportovní výcvik - obranky a poslušnost), beardedky jsou královny.

Psi jsou pro nás hodně, ale rozhodně ne vše. Nežijeme jen pro ně, a také se dneska už nevyskytují všude jako dřív. Musí se spokojit s pelíšky v kuchyni, či odchovně, postel je prostě naše, protože pískových lázní v lůžkovinách mám za ta léta už dost. Jsou členy rodiny, ale jejich hlas je brán pouze jako poradní (naposled jsem použila právo veta, když smečka hlasovala pro hromadnou hru - lov na morče). Vedle chlupáčů totiž náš dům obývá ještě morče zvané nápaditě "Morčík" (vlastním jménem Tree Tobacco Dry Mill), teddy králíček "Mireček" a ochočená slečna papoušíčka šedokřídlého "Oliva". Ale o těch více v jejich vlastním článečku.

 Naše vítězná chovatelská skupina - podzim 2011 - Hadrián, Cherry Brandy, Jasná Zpráva a Levandule

Za fotku moc díky P. Kozelkovi a ch.st Emiel Regis

Začnu tím rychlejším:) Výstavy byly spoustu let nedílnou součástí našeho života. Máme doma plnou kredenc výstavní plechařiny (rozumějte - pohárů), v šuplíku se válí diplomy a šampionáty. Kdybych sečetla veškeré náklady na tohle vynaložené a ukázala je manželovi, asi by ze mně byla vdova ( a to jsme se málokdy vraceli s prázdnou). Ale bavilo mě to, užívala jsem si to a vážila si titulů. Jenže čas běží. Dneska je šampion a interšampion kde kdo (i ti co mají o nožku méně jsou multišampioni Kedlubnánie, Červených Borů a Mydlínie, a to vše za celé DVA víkendy), takže vážit si mohu tak řízek ke svačině. Jezdíme minimálně, a když už, tak na velké výstavy (Světová, Evropska, speciálky u těchto výstav, z našich případně klubovka a speciálka). A nevracíme se rozhodně zahanbeni - nejkrásnější fena Světové speciálky, pořadí na Světové i Evropské výstavě mluví za dost. A to prosím s vlastními odchovy! Takže seznam titulů u našich psů nečekejte. Začneme vyrážet zase až v době, kdy si rozhodčí přečtou standard:). On totiž ani titul od někoho, kdo se v plemeni nevyzná, radost neudělá (alespoň nám ne).

Chov je jiná. Ten mě bavit nepřestává. To ovšem rozhodně neznamená, že jej hodlám provozovat ve velkém a švihat několik vrhů ročně. Jako zootechnik k němu přistupuji dost pragmaticky a v chovu využívám jen jedince, kteří mě přesvědčí o tom, že by měli své geny předat dál (díky čemuž se naše smečka skládá z mála chovných jedinců a mnoha "petíků:)). Mám celkem jasnou představu, čeho bych chtěla docílit a za tím si jdu. Jaké jsou moje představy?

a) Beardedka je elegantní leč robustní pes. Byť je k vidění občas trend zvířat, jejichž kostra je tak jemná, že pokud by ovce kýchla, seškrabovali by pejsánka z ohrady, držím se vlastní představy. Zkrátka kostra musí být.

b) Hrubší, neplstnatící srst s dostatkem světla pod tělem. Dost se nám daří a většina odchovanců, kteří se setkají s hřebenem jen občas, nevypadá jako plstnatá koule. Hrubší srst- lepší odolnost povětrnostním podmínkám, snazší odstranění "bince" z chlupů a snazší údržba.

c)Kontaktní a spolupracující s majitelem, ovšem s vlastním názorem a s osobností. Rozhodně se nemusí nadšeně honit s každým ořechem v parku, ale páníček je Bůh (pokud na to ovšem má).

A samozřejmě ještě další kritéria - hlavně zdraví (skutečné, ne stoh potvrzení), vitalita, schopnost se přirozeně rozmnožovat; extreiér - to co vidím (ne popis plný superlativ od dlouholetého posuzovatele čivav) a rodokmen (za těch 20 let už pár generací proběhlo, takže vím dost na to, abych eliminovala genetická "překvápka"). Možná i proto využívám nejraději krycích psů , které znám (a nezřídka i jejich potomky) což jou zvířata tuzemských majitelů. V současné době v rámci ČR najdu v podstatě všechny zajímavé krevní linie, které ovlivňují chov ve zbytku Evropy (potažmo světa). A že člověk nemusí jezdit po světě, aby měl úspěšné odchovy jsme myslím prokázali již dávno.

Nejlepší chovatelská stanice Klubové výstavy - České Budějovice září 2010 (a zdaleka ne poprvé:))

Jasná Zpráva, Líbám jako Bůh, Karkulín a Hadrián

Řekni mi co jíš a já ti řeknu jaký jsi - to bylo oblíbené heslo všech možných dietologů. U psů by to mělo platit také, takže co naše smečka dlabe? V dobách mých kynologických začátků jsem se musela spokojit s fasováním od Svazarmu a nutno říci, že jeho kvalita byla občas značně napováženou. Uvařit ho na sporáku v bytě se dalo považovat za takřka hrdinský kousek. Postupně jsem přešla plna nadšení na granulky a považovala jsem to za vyslověný zázrak pokroku. Léta běžela a nutno říci, že mé výhrady vůči tomuto krmení rostly a rostly. Průjmy při sebemenší změně, alergie a další drobnosti mě přesvědčovaly o tom, že nic není dokonalé. Náhoda tomu chtěla a já se v roce 2004 pustila do pokusů, živit chlupáče syrovou stravou. Informací bylo celkem málo (a pokud byly tak v angličtině), veterináři si také většinou vedli svou, že bez kompletních krmných směsí to nikdy nebude ono. Nedala jsem se odradit a převedla psi na maso s přílohou. Nutno říci, že jsem se u kolegů (hlavně okolo výstavního kruhu) nesetkala zrovna s pochopením, ale já nepotřebuji schválení davu, abych si šla za vlastním názorem. A čas mi dal za pravdu. Dnes je velkým boomem tzv. BARF. Spousta chovatelů, kteří se mi tehdy smáli, nebo mne dokonce odsuzovali má dnes na stránkách hrdě napsáno, že oni krmí přirozeně - krmí BARF! (Ovšem naprosto mizivé procento z nich dodržuje striktně veškerá doporučení, která sebou tato metoda krmení přináší.)

My neprosazujeme BARF ( v podstatě je to dnes především komerčně úspěšná značka než cokoli jiného). Krmíme dle vlastního rozumu a zkušeností syrovou stravou. Psy máme zdravé a spokojené, ale pokud si to okolnosti vyžádají (např. specifická dieta při závažném onemocnění) bez problémů využijeme kompletně připravených diet. Štěňata jsou naučena jak na syrové, tak na granule, protože rozhodně striktně nepožaduji po nových majitelých, aby krmili masem. Pokud je pes zdravý, spokojený a v dobré kondici, ať si každý krmí tím čím chce.

Karkulín se rochňá v Severním moři:)